Homilie na neděli 8. 11. o konci a družičkách

 06.11.2020 | Podobenství o deseti družičkách mluví o dramatickém okamžiku života

Úryvek evangelia této neděle patří do 25. kapitoly Matouše. Kapitoly 24. a 25. představují poslední Ježíšovu velkou řeč před událostmi Velikonoc. Je zjevné, že se zde pojednává o posledních věcech člověka.

Poznámky k překladu evangelia

V evangelijním podobenství je několik čtenářských „nástrah“. Překladatelé liturgického překladu ne zcela šikovně překládají úvodní větu. Nebeské království se totiž nepodobá družičkám, ale: „S nebeským královstvím je to tak, jako když se deset družiček...“ Přirovnání se vztahuje na scénu, nikoli na družičky. Otázkou je také doslovný překlad „panny“, protože řecký výraz zde označuje hlavně ty, které doprovázely nevěstu. Protože jde o podobenství, obraz, není moudré chtít každému detailu připisovat nějaký zvláštní význam. A také olej v lampách se už mnoho let neužívá, ani petrolejky mladší generace patrně nezná. Snad tedy příměr s baterkami či dobitým mobilem může pomoci.

Je pozdě

Pán podobenstvím naráží na okamžik našeho odchodu z tohoto světa, který jednou přijde. Ježíš skrze tato slova chce něco zásadního sdělit. V té chvíli již nebude možné dohánět to, co měl člověk připravit během předchozího života. Obraz neprozíravých družiček, které začínají uprostřed noci shánět olej a jdou ho kupovat na trh, na kterém ale v noci nikdo neprodává, je velmi výmluvný. Je pozdě!

Myslím, že celý příběh směřuje k tomuto velikému kontrastu. Krásná a slavná svatba, a my jsme kvůli své vlastní hlouposti zůstali stát venku – v temnotě noci. Je pozdě.

Proto také obraz zavřených dveří působí velmi tvrdě. Nejde o to, že by Bůh byl tvrdý. Ale Ježíš varuje člověka pomocí obrazu, který pomáhá vyvolat barvitou představu, pochopit konečnost, neodvratnost tohoto okamžiku. 

Moudrost

Podstatná je tedy prozíravost. O ní mluví i první čtení z Knihy moudrosti. Tato kniha patří do nejmladší vrstvy textů Starého zákona, snad z konce druhého či dokonce z prvního století před Kristem. Vznikla v oblastech s řeckou kulturou a filosofií. A právě v řeckém myšlení byl kladen velký důraz na otázku moudrosti. Autor v knize konfrontuje řecké pojetí s pojmem moudrosti ve Starém zákoně, kde se moudrost objevovala jako znalost Tóry, znalost Zákona. Kdo zná Boží přikázání a žije podle nich, ten je moudrý.

Ale v Knize moudrosti se moudrost představuje jako živá, dynamická skutečnost. V textu čtení se moudrost přibližuje k člověku, přichází, dává se nalézt... Asi nejvíce ze všech starozákonních knih zde moudrost potkáváme jako živou bytost.

Z tohoto pojetí moudrosti už zbývá jen krůček k tomu, aby Ježíš ukázal, že moudrost není něco, ale někdo, když mluvil o moci Ducha svatého.

Prozíravost

Prozíravost z podobenství o družičkách na první pohled může vyvolávat skrupulozitu, která pro jistotu bere na cestu rovnou celé nákladní auto potřebných doplňků. Ale takovou družičku si snad ani nelze představit. Ne, Ježíš neakcentuje skrupulozitu, strach, úzkost... Jde mu o ochotu „vidět dopředu“, vidět cíl, nejen aktuální starosti či radosti.

Jak nesmírně cenná je pomoc Ducha svatého, když se mu člověk otevře a nechá se jím vést. V něm je moudrost Boží a on nám ji sdílí, dává poznat. Skutečným olejem v lampách našeho života není jen zásoba dobrých skutků a našeho milosrdenství, ale síla Ducha svatého proudící skrze široce otevřené srdce.

Pak naše lampy budou hořet, i když se zdá, že je ženich daleko.