Květná neděle 2020

 05.04.2020 |

Milí farníci!
Na Květnou neděli se obvykle začíná bohoslužba venku před kostelem či v chrámové předsíni. Žehnají se ratolesti, protože si připomínáme Ježíšův vjezd do Jeruzaléma na Velikonoce.

Květnou nedělí tedy začaly dramatické události Kristových Velikonoc. Označením „dramatický“ však nemůžeme myslet „negativní“.  Pán Ježíš dobře ví, co dělá a zná cíl svého počínání. Tím cílem není utrpení a smrt! Ale život, život pro všechny. Nepříjemná, nu, spíš šílená část pouti k životu, rozhodně nevyniká lákavostí. Ale náš Pán je skutečný Pastýř, který pokládá život za své stádce. A o to mu jde. Tak my máme život!

Z dlouhého textu pašijí je možná pozastavit se nad různými detaily. Např. Getsemany jsou velmi silným obrazem všech událostí, které s Velikonocemi souvisí. Je to zahrada (tak toto místo nazývá Janovo evangelium) před hradbami města, v přírodě, mimo okrsek střežený strážemi. Jako by měla právě zahrada rozehrát asociaci na zahradu Eden, kam byl člověk postaven na počátku, kde Adam zakoušel svobodu, volnost, možnost rozhodnutí. A právě zde, „v zahradě“ se Kristus rozhoduje, zda za nás, za člověka vydá svůj život.

Ježíš do Getseman nejde sám, nenechal učedníky odpočívat ve večeřadle, ač byli zjevně unavení. Proč? Měli být u toho, až se bude modlit! Měli být u toho, až Božího Syna zatknou představitelé víry. A nejen apoštolové. V tyto dny zve i nás, abychom byli s ním a procházeli tyto události společně!

Kristus učedníkům klade na srdce: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou!“ Ve dvou verších za sebou (Mt 26,36.38) se objeví řecké slovo lypeó, které označuje zármutek, v druhém případě převeliký zármutek, smutek až ke smrti. To není postoj člověka, který je „happy“. Co tíží Ježíše? Vědomí hrůzy, která přichází? Anebo je to tíha zla, kterou právě nyní bere na sebe, aby ho odstranil jako bariéru mezi Bohem a lidmi. Právě zde bere hřích, právě zde se rozhoduje, zda změní odloučení člověka od Boha. On toto rozdělení „zacelí“ svojí věrností Nebeskému Otci. A také právě v té samé chvíli zakouší od člověka, kterého zachraňuje, zradu, nepochopení, odmítnutí, ponížení a nakonec utrpení a smrt…

Učedníci jsou v zahradě s ním! Mají zůstat v modlitbě a bdění, aby alespoň někdo setrvával s Pánem. Mají tedy svůj úkol, jako kdysi Adam. Vyzývá je k bdělosti a modlitbě. A oni? Usnou! Spánek byl obrazem smrti, nepřítomnosti (vzpomeňme na Ježíšova slova v příběhu o vzkříšení Lazara). Kristus jakoby znovu zval Adama, aby nepromeškal svoji chvíli. Ale Adam, člověk (slovo adam označuje v hebrejštině člověka) nezvládne reagovat. Náš Spasitel je na to zcela sám. Přijme tíhu celého světa?

Na začátku Svatého týdne jsme tu také my s Kristem před všemi těmito událostmi. Víme, jak proběhnou, víme, co znamenají. Zůstaneme s Kristem? Staneme se „tělem“, které spolu s ním bdí, spolu s ním se modlí, spolu s ním se vydává za život… a spolu s ním bude vzkříšeno?

Jak zvláštním způsobem souvisí se situací, kterou nyní prožívá celý svět. Mnozí lidé trpí, mnozí jsou stísněni, jiní nasazují síly pro záchranu. Mnohým ze stresu povolují nervy… Zůstaneme s Kristem uprostřed bouře okolností? Vydáme se i my za „život“ druhých?

Jakkoli nelze v této coronavirové době být na mši svaté či velikonočních obřadech, to nejdůležitější se nezměnilo: Být s Kristem v jeho sebedarování se Nebeskému Otci za celý svět. Až bude Zelený čtvrtek či Velký pátek, pojďme, třebaže doma či v nemocnici, v jednoduchých podmínkách, zůstat s ním. A On bude s námi, nejen bdít a modlit se, ale On prolomí bránu zla, smrti, hříchu. On nás dovede k životu! Jeho vzkříšení už nyní svítá.

P. Michal Němeček